Ladislav Špaček: Prvním signálem, že máme alkoholu dost, je nutkavý pocit sundat si sako

Na Ples jako Brno je předepsán dress code black tie. O tom, jaká pravidla pro něj platí, se můžete dočíst na našem webu. Mistra etikety Ladislava Špačka jsme však vyzpovídali ještě o trošku podrobněji. Jaká jsou pravidla stolování? Co dělat, když nám omylem něco spadne? A na co si dát na plese obzvlášť pozor? Začtěte se.

Jak se zachovat, když nám něco z pohoštění spadne na zem?

Je-li to například nůž, nesmí nás napadnout, že bychom ho zvedli. Určitě na něm budou nečistoty ze země, a pak… Co s ním? Položit ho na stůl? Někam s ním jít? A kam? A kde vezmeme čistý? To přece nemá řešení. Stane-li se nám to u jídelního stolu, počkáme, až přijde servírka, ukážeme jí nenápadně, co se stalo, a ona už bude vědět, kam nůž zanést a kde vzít čistý. U rautového stolu je to jednodušší, tam spadlý předmět – nůž nebo i brambůrek – zakopneme pod stůl, kde počká do konce plesu. Musíme ovšem správně zvolit intenzitu kopu, aby na druhé straně nevyletěl ven.

Na co si dát na plese obzvlášť pozor?

Na konzumaci alkoholu. Atmosféra je veselá, nabídka bohatá, nálada uvolněná, a tak si dopřáváme skleničku za skleničkou, až může nastat okamžik, kdy jsme přebrali. Prvním signálem, že máme dost, je nutkavý pocit, že si máme sundat sako. V takovém případě přejdeme na vodu a počkáme. Pokud pokračujeme dál s vínem, přijde druhý signál: Připadáme si mimořádně zábavní a myslíme si, že když si dáme další skleničku, bude to ještě lepší. V tu chvíli je nejvyšší čas odejít. Pamatujme, že dobrá pověst je důležitější než dobrá zábava.

Chuť je zážitek. Vzpomenete si na delikatesu, kterou jste ochutnal a dodnes na ni nemůžete zapomenout?

Na Plese jako Brno je tolik delikates, že nevíte, co dřív. Skvělé jsou ústřice, na které se stojí fronta. Vynikající jsou tygří krevety, foie gras, lahůdky s exotickým ovocem. Každý si tady najde to své.

Jaké jídlo by podle vás nemělo chybět na žádném pořádném plese?

Nejsem příznivec chlebíčků, svíčkové se šesti nebo španělského ptáčka. Ideální jsou jídla, která je možné sníst bez rizika, že si potřísníme kravatu nebo večerní šaty, tedy šunka krájená z kýty, kanapky, plátky různých druhů mas, kombinace delikates v malých mističkách. Na Plese jako Brno je vždy kuchyně stejně ohromující jako program či prostředí.

Ladislave, řekněme si obecně pár slov ke stolování. Na mnoha plesech bývá raut, byť honosný. Jaká úskalí skýtá?

Především manipulaci s překládacím příborem. Pro přeložení plátku masa z rautové mísy na náš dezertní talíř nelze nikdy použít vidličku, třeba i nepoužitou, která bude sloužit jen nám. Překládací příbor sestává ze lžíce a vidličky naplocho vložené do prohlubně lžíce. Uchopíme je do jedné ruky tak, že lžíce je vespod, konce obou střenek tlačíme do středu dlaně a jistíme prsteníkem. Mezi vidličku a lžíci vložíme prostředník a takto vzniklými „kleštěmi“ nabíráme plátky masa, sýra, zeleninu, zákusky. Lžící pokrm podebereme a vidličkou naplocho přidržujeme. Pokud je pokrm tenčí než náš ukazovák (plátek šunky nebo sýra), vysuneme ukazováček a proti palci obě součásti příboru pevně sevřeme. Takto přeneseme pokrm na svůj talíř. Každá mísa má svůj překládací příbor, aby se chutě nemísily. Příbor odkládáme zpět na mísu vypouklými plochami nahoru, to proto, aby šťávy stekly a nezanechaly tomu, kdo přijde po nás, zaschlý škraloup na dně lžíce.

Tak toto pravidlo musíme čtenářům představit, přestože na Plese jako Brno dostávají hosté do ruky hotový talíř. Ale, napadá nás, co když budou jíst například nějaké luxusní jednohubky, jak na to? A co třeba hamburger, může se jíst rukama?

Jednohubku – jak název napovídá – jíme najednou, celou ji vsuneme do úst. S tím by měl kuchař počítat a zvolit správnou velikost kanapky (tak se správně nazývá). Něco jiného jsou chlebíčky, ale ty na veřejné akci – a už vůbec ne na Plese jako Brno – nejíme, protože neexistuje slušný způsob, jak je zkonzumovat bez úhony. Pokud například budeme jíst kuře, kost musíme opracovat příborem, abychom nevypadali jako divoši z Bornea. Hamburgery jíme rukama v mekáči, avšak v restauraci jedině příborem.